Já nevím, zda jsem měla vysněnou oslavu, myslím, že spíš ne. Tenkrát se slavilo v obýváku, u babičky na dvoře, maximálně na chatě. Máma upekla dort, kde máslovým krémem udělala číslo, jméno. Byl asi hnědý a bílý. Uvnitř to samé. To tenkrát neexistovala barva na pečení mami? Dnes jich mají několik desítek. Byla jsem sama překvapena, že i růžová má několik odstínů. Dnes, když máme ty úžasné barvy, máme i jiné možnosti, už moje chuť do slavení není taková. Při představě pyramidy svíček, protože pokud bych je chtěla zapíchnout na povrch,  zřejmě by mi museli upéct dort o velikosti pneumatiky, mě chuť opouští zcela. O to radši ovšem se realizuji při přípravě a koordinaci oslavy pro naše salónníky.

A že se u nás již slavilo. Zatím třikrát a pokaždé trochu jinak. Smlsněte si na obrázcích a třeba se inspirujte, nebo slavte s námi u nás….